OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozhodně není náhodou, že si kvartet ze Savannah vybrali do svého katalogu slovutní Relapse, kteří tak učinili navzdory pouhým dvěma EP a jednomu splitku, jež měla kapela do té doby na svém kontě. Evidentně však věděli, co dělají – hned na úvod totiž mohu prozradit, že touto volbou americký label vedle určitě nešlápl. Právě naopak – dal vzniknout velmi povedenému debutu, který BARONESS katapultoval do první ligy stoner-sludgemetalových kapel.
Takže, v čem tkví úspěšnost právě této bandy? Na to je poměrně jednoduchý recept. Stačí složit kvalitní písně s komplikovanějšími strukturami, všechno to obalit do mírně zašpiněného amerického hávu, přihodit pár pěkných melodií i šlapavých pasáží a sláva je zaručena – alespoň u obecenstva holdujícího kapelám jako jsou MASTODON (oproti nimž jsou BARONESS spíše jemnější a méně mohutní), QUEENS OF THE STONE AGE (do těch jim zase chybí přímý tah na bránu a stoprocentní hitovost) či dokonce ISIS (kteří zas pro změnu nejsou tak rock´n´rollově špinaví).
Přijde mi ale téměř zbytečné zmiňovat, že tato parta není žádným laciným plagiátorem ani netvoří kompilát výše zmíněných jmen – možná je jimi lehce ovlivněna, avšak těžiště úspěchu leží ve vlastní schopnosti vytvořit propracované kompozice, kde do sebe vzájemně narážejí světy psychedelična a emocionálna a střídají se sonické výbuchy s proplétajícími se linkami kytar; to vše je doplněno dravou (a přesto nesmírně pestrou) rytmikou a vypjatým (vesměs čistým) vokálem.
Ačkoliv svým jménem mohou BARONESS budit dojem, že je pro jejich tvorbu charakteristický jistý druh noblesy, je tomu přesně naopak – zde se jí nedočkáte ani zbla. Seskupení působí spíše jako parta divokých dřevorubců na LSD, tedy jako někdo, koho byste určitě potkat nechtěli. Pokud však již k podobnému setkání dojde, budete si jej pamatovat ještě pěkně dlouho…
BARONESS mě svým plnohodnotným debutem skutečně potěšili a oproti předešlým (mimochodem, také povedeným) EP postoupili zase o pěkný kus dál – instrumentálně vyzráli, působí kompaktnějším dojmem a stává se z nich skutečná profesionální formace, což jim ze srdce přeji. Jejich písně mají navzdory značné psychedeličnosti hlavu i patu, zcela přesně zapadají do rámce, který si kapela stanovila a především – dokáží pobavit. Už se asi budu opakovat, ale musím to zmínit ještě jednou – opravdu povedený debut…Takhle nějak by mohla znít parta dřevorubců na LSD...
7,5 / 10
John Baizley
- kytara, vokály
Brian Blickle
- kytara
Summer Welch
- basa, vokály
Allen Blickle
- bicí
1. Rays On Pinion
2. The Birthing
3. Isak
4. Wailing Wintry Wind
5. Cockroach En Fleur
6. Wanderlust
7. Aleph
8. Teeth Of A Cogwheel
9. O'Appalachia
10. Grad
Stone (2023)
Gold & Grey (2019)
Purple (2015)
Yellow & Green (2012)
Blue Record (2009)
Red Album (2007)
A Grey Sigh In A Flower Husk (split s UNPERSONS) (2007)
Second (EP) (2005)
First (EP) (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 56:31
Produkce: Phillip Cope
Studio: Jam Room
Súhlas s mladým kolegom Deadmannom - BARONESS si vychutnajú najmä fanúšikovia MASTODON (ich mäkkšej podoby) a QOTSA (ich tvrdších pasáží), príchuť tvorby ISIS je taktiež badateľná, hoci BARONESS majú väčšinu času oveľa väčší odpich a grúv.
Nesúhlas s mladým kolegom Deadmannom - BARONESS si zaslúžia v hodnotení minimálne tučnú osmičku.
Pokud je tohle teprve debut (nepočítaje třísongové First a Second), co teprve, až budou na vrcholu tvůrčích sil? To se asi poseru... a rád!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.